Je sobota dopoledne a k dalšímu nepovedenému volebnímu představení přicházejí poslední diváci. Schyluje se k vyvrcholení volebního úsilí a herci napjatě čekají komu zazní fanfáry pro vítěze. Jedno však je jasné už teď. Ve volbách prohrála moderní česká levice. Jakkoli se ještě na začátku roku zdálo, že levicový senát, levicový prezident a všemi očekávaná povolební levicová sněmovna, budou mít konečně šanci změnit po listopadu tvrdě nastoupený kurs k diktatuře kapitálu.
Vše změnil nástup Miloše Zemana do prezidentské funkce. Pravda, už v jeho volební kampani zazněly mnohé varovné tóny. Ale všichni jsme tak nějak zvyklí, že u nás se bojuje jen do voleb a pak nastane čas usmiřování a koalic. Dalo se proto čekat, že i nový prezident, rozpálený knížecím duelem, zchladne časem ke státnické moudrosti (první Rozhovory z Lán tomu dokonce nasvědčovaly). Leč nestalo se. Z vejce se nevyklubal novodobý Masaryk, ale politický brontosaurus.
Ne, nespletl jsem se. Miloš Zeman není véčkový dinosaurous. Mezi dinosaury byly pěkně rychlé a chytré potvory a být dnes v české politice Tyranosaurus Rex, bylo by koho volit. Miloš Zeman se ale ve svém politickém comebacku transformoval na plnohodnotného komunistického brontosaura. Zázrak z Vysočiny. Těžkopádný, sebestředný, neomalený, urážející na potkání. Kam šlápne, deset let tráva neroste.
Česká pravice se léta trapně snažila udržet při životě strašidlo komunismu. Dobře živená zombie přes veškerou snahu však už skoro zašla. Miloš Zeman ji vlil sílu do svalů a barvu do tváře. Ano, tak vypadali, tak nám padesát let vládli. Opilí mocí. Není už třeba vytahovat staré týdeníky a dokola pouštět Jakešovy projevy. Stačí když se kamery zaměří na pražský Hrad.
Zatímco pro pravici slouží prezident jako příklad levicové zpupnosti (ale pozor, pan Babiš se mu možná brzo vyrovná), pro moderní levici je tragedií. Hrobař je v tom pravda vždy trochu nevinně – nejdřív musí být mrtvola a pak se kope hrob – ale Zemanův rukopis je na likvidaci přízně voličů pro levicové strany jasně patrný. A to včetně strany, které propůjčil své jméno. Těžko najít více zpackanou volební kampaň.
Zdaleka největší újmou však trpí sociální demokracie. Tuto stranu, která dobrovolně ze svého středu (skoro) vyloučila jediného perspektivního vůdce, která nebyla schopná zformulovat jasnou levicovou vizi světa, která se neupřímně snažila aby se vlk (kapitál) nažral a koza (nemajetní občané) zůstala celá, blesk v podobě nového hradního pána definitivně rozštípl a zbavil akceschopnosti.
Je ironií, že nejméně se Zeman pod kůži dostal komunistům. Snad proto, že ještě pamatují, jak s takovými „osobnostmi“ jednat. KSČM sice přežila test krajského vládnutí bez ztráty květinky, její nástup do Strakovky už není pro levicově orientované voliče tabu, ale přece jen – hodit do urny její lístek? Na to musí být povaha nebo velké rozhořčení.
Sečteno podtrženo: neschopnost levice na fenomén Zeman reagovat adekvátně jednadvacátému století, připravil ji o tři až pět (to v případě, že se Zemanovci nedostanou do sněmovny) procent hlasů. Nemuselo se to stát, pokud by sociální demokracie byla moderní politickou stranou a ne slepencem regionálních zájmů. Energicky odmítavý a kritický postoj vůči Zemanovi by jí ubral hlasy, ty by ale nepřišly nazmar – dostaly by je jiné levicové strany. Odliv středových voličů, kteří nejsou schopni tolerovat zemanismus části ČSSD, k novým hvězdám českého politického nebe však může zvrátit celý výsledek voleb. Uvidíme už za pár hodin.
Praha 26.10.2013, 11:11