Evropský parlament je parlament jen podle jména, protože nemá zákonodárnou iniciativu. Jeho schopnost zamést s Evropskou komisí je velmi sporná. Je to orgán určený především k deklarování a deklamováni. Česká republika má v EP – který celkem čítá 750 členů – svých jednadvacet jistých. Ale v tomto případě oko nebere. Tak akorát zajistí oné jednadvacítce na pět let královské příjmy. Ať už budou vybráni kandidáti té či oné strany.
Je jim to přáno a předem blahopřáno. Ale bylo by chybou si zároveň nepřiznat, že volič v těchto volbách sice demonstruje svou individuální občanskou aktivitu, ale pomýšlet na to jak Evropu ovlivnit, nemůže. Pro budoucnost české občanské společnosti je proto daleko důležitější fakt, kolik lidí k volbám nepůjde. Neboť ne jednadvacet poslanců, ale ti, kteří odmítnou jít volit, ta temná hmota českého vesmíru, bude rozhodující pro směrování našeho malého světa.
Pochopitelně mezi nevoliči je pár procent těch, kteří nemají a nikdy neměli o politické dění ani pojem, ani zájem. Ti by nepřišli ani kdyby se volilo mezi nebem a peklem. Pak jsou tu ti, kteří nechodí k žádným volbám, nejspíš proto, že považují tu hru na demokracii na pěknou šaškárnu. Tyto dvě skupiny jsou jakousi volební konstantou. Třetí skupina je proměnná a skládá se z lidí, kteří vybírají k jakým volbám jít. Pokud možno odhadnout, vybírají na základě docela racionálních důvodů. Jejich prioritou jsou volby prezidentské a parlamentní. Většinou ignorují volby do senátu a množství z nich bude ignorovat I volby evropské.
Lidé, kteří nevolí, nejsou u českých politiků v oblibě. Právě skončená volební kampaň z nich dokonce udělala jakési vyvrhele a ignoranty, kterým nezáleží na tom, co se s námi děje a kam jdeme. Je to velká chyba. Právo lidí na to nejít volit by mělo být stejně platné a vážené jako právo těch, kteří volit jdou. Neboť volba nejít volit znamená projevení názoru na sám systém a minimálně poukazuje na jeho nefunkčnost. A kdoví zda to dnes není důležitější než správně vyplněný lístek ve volební urně.